počet návštěv

Mlýnský náhon v Moravské Ostravě a Přívoze

Původ a vznik Mlýnského náhonu:

Datuje-li se vznik prvních ostravských mlýnů již k roku 1396, lze předpokládat, že již ve 14. století protékal Ostravou vodní tok, na němž byly mlýny vystavěny.
Další vývoj Mlýnského náhonu lze také spojit se jménem Jana Čapka ze Sán, který se za blíže neobjasněných okolností stal pánem Ostravy po Mikuláši Sokolovi z Lamberka. Byl posledním pánem Ostravy, který držel současně i strategicky velmi důležitou Polskou Ostravu. Přes Polskou Ostravu vedla stará obchodní cesta z Těšína přes Šenov směrem k Mundlochu a brodem přes Odru na Petřkovice, Hlučín a Opavu což byla komunikace, která jej spojovala s Krakovem, sídlem polského krále, u něhož Čapek sloužil jako vrchní vojenský velitel. Držení Polské Ostravy umožnilo Čapkovi vybudovat na Ostravici pevný jez zakotvený na obou březích. Vodní dílo bylo součástí fortifikace města, protože zajišťovalo přívod vody do vodních příkopů obklopujících město a druhotně sloužilo také pro provoz mlýnů. Současně umožnilo i stavbu rybníků mezi Ostravou a Přívozem, což pak bylo pro město Ostravu velkým hospodářským přínosem.
Jez, později nazývaný Ostravský jez, jež se nacházel asi 160 m, nebo snad 400 m nad dnešním železničním mostem Ostravsko-frýdlantské dráhy, naháněl vodu do otevřeného mělkého náhonu na levém břehu řeky Ostravice.

Rozdělení Mlýnského náhonu:

Na Hrabovském ( Vítkovickém ) předměstí, zhruba v oblasti již neexistujícího dolu a koksovny Karolina, hnal náhon vodu na Horní mlýn a poté se před městem rozdělil na Rybniční strouhu a Mlýnskou strouhu zvanou také Mlýnský potok.
Náhon se stal Mlýnskou strouhou - Mlýnským potokem, v místech Tyršovy ulice a ulice 28.října, kde byl pod městem zaústěn do místního potoka, který byl „hnacím motorem“ tří mlýnů v Moravské Ostravě a dvou mlýnů v Přívoze a tekl skoro souběžně s řekou Ostravicí.

V Přívoze se pak vléval do řeky Odry. Rybniční strouha, po odpojení od Mlýnského náhonu, protékala v krátkém úseku podél železniční trati Ostravsko - frýdlantské dráhy a poté se v oblasti Nemocniční ulice dělila na Horní strouhu (podél dnešní Cihelní ulice), kde přiváděla vodu do tzv. ostravické soustavy rybníků nacházející se v nivě řeky Ostravice, přibližně v prostoru Cihelní, Nádražní, Českobratrské, Mariánskohorské ulice a Dolní neboli Valchařskou strouhu, která sloužila k odvádění vody.
Valchařská strouha poté pokračovala ulicí Soukenickou a ulicí Valchařskou. Názvy obou těchto ulic naznačují, že zde ve středověku měli ostravští soukeníci valchu, kde „váleli“ vlněná sukna.Z Valchařské ulice pak vtékala na Nádražní ulici, kde byla zdrojem pro pohon parního mlýnu Samuely-Wechsberg, poté přes ulici Muglinovskou, která se křižuje před Přívozem s ulicí Nádražní,do oblasti ulice Macharova v Přívoze, kolem náměstí Svatopluka Čecha v Přívoze, až za železniční trať do míst ulice na Valše, kde se vlévala do Mlýnského potoka a poté pak jako spojená vodoteč ústili do řeky Odry.

Závodní náhon:

V letech 1829 – 1831 byl vybudován Vítkovickými železárnami tak zvaný Vítkovický jez na řece Ostravici. Jez, který naháněl vodu do přibližně 1,9 km dlouhého závodního náhonu Vítkovických železáren, se nacházel jihovýchodně od dnešního křížení železniční trati Vítkovice – Kunčice s Místeckou ulicí.
Závodní náhon vedl podél východní strany dnešní Místecké ulice, kterou v prostoru Halasovy ulice křížil a dále směřoval do akumulační nádrže, v místě dnešní mimoúrovňové křižovatky Ruské a Místecké ulice, odkud byla voda vedena na vodní kola Vítkovických železáren která pracovala ještě v 80. letech 19. století, ale postupně byla nahrazována parními stroji.
Ze závodu odváděl náhon odpadní vodu a byl zaústěn do Mlýnského náhonu pod tak zvaným Ostravským jezem, který byl zrušen a byla zde zřízena jalová propusť do řeky Ostravice.

Zánik Mlýnského náhonu, Mlýnské, Rybniční a Valchařské strouhy

Již v letech 1782 a 1834 se objevily první žádosti ostravských měšťanů na rozdělení a vysušení rybníků v tzv. ostravické soustavě rybníků, poněvadž jejich výnosnost se stávala nižší a nižší. Proto při zániku těchto vodních ploch byla zrušena i rybniční Horní strouha, která dříve plnila funkci přívodu vody. Rybniční Dolní strouha zvaná Valchařská, zůstala ještě v té době zachována.

Valchařská Strouha na Nádražní ulici, přibližně v místě Hotelu Nocolas. Kolem roku 1900.

S rozvojem průmyslu i města se rychle zhoršovala jakost vody v Ostravici a ještě více v obou strouhách, do kterých byly kromě odpadních průmyslových vod vypouštěny i městské splašky a odpady z jatek.
První stížnosti na jakost vody se objevily po roce 1870, ale v tomto období ještě k nápravě nedošlo. Velmi výstižně o tom informuje stížnost přívozských občanů z roku 1889, adresovaná c.k. místodržitelství v Brně: „…V posledním čase, ač voda potoků obcí se táhnoucích vždy dříve nečistá a částečně otrávena byla, stala se tato voda docela otrávenou a zcela k neupotřebení nejen pro lid a pro zvířata, nýbrž i rostlinstvo touto vodou polívané, jako spálené od této, vadne. K tomu se ani upotřebit nedá, ba ani ve světnicích se nemůže tou umývati, neb svou chemickou hnědočervenou až přičernalou barvou všechno znečišťuje, a prádlo jí prané se rozpadá, a vzduch znečišťuje. Voda tato pochází z Ratimova (Vratimov)z celulosové továrny a pak z Vítkovic na Moravě, ze železných továren…“
Aby byly vzrůstající obtíže alespoň zčásti zmírněny, začalo se od roku 1896 s postupným zakrýváním úseků náhonu. Jako první byl zakryt úsek v oblasti dnešního Smetanova náměstí v roce 1896 a později byla zakryta větší část náhonu, protékajícího pod městem, až po ulici 30.dubna.
Valchařská strouha byla v prostoru dnešní Nádražní ulice zakryta v roce 1904.

Nádražní ulice - Hotel U Dubu, dnes prodejna Volvo, Valchařská strouha skryta. Kolem roku 1905.

Také Ostravský deník z 2.dubna 1907 reprodukoval slova poslance doktora Fajfrlíka, pronesená na zasedání moravského zemského sněmu: „To co teče v Ostravici, není voda, ale inkoust, který zapáchá a celou Moravskou Ostravu otravuje.“
Ve Stavebním ruchu v Moravské Ostravě ze dne 9.4.1909 se můžeme dočíst o kritice na Mlýnskou strouhu toto: „Morový zápach z této strouhy zvláště v létě vystupující, šíří se po celém vůkolí, hnilobné látky a zdechliny zvířecí ve strouze činí z této velkou zdravotní závadu…“

První světová válka v letech 1914 – 1918 tyto práce přerušila a po ní došlo pouze ke svedení větší části uličních stok do sběračů, ústících do Ostravice.
Teprve po vybudování soustavné městské kanalizační sítě v oblasti Sokolské třídy, Tyršovy ulice, Poděbradovy ulice a Havlíčkova nábřeží, na které se město významně podílelo nákladem 29,1 milionů korun českých, a která již v roce 1935 dosahovala délky 149,3 km, bylo možno v roce 1937 přistoupit ke zrušení obou struh v úseku od vítkovické závodní odpadní roury na Vysokopecní ulici až po vyústění do řeky Odry v Přívoze s výjimkou úseku od koksovny Karolina k Reimannově továrně na papír u jámy Jindřich. Zbytky zapáchajícího náhonu v prostoru sídliště Jindřiška byly zasypány až koncem padesátých let 20.století.
Tím skončila staletá existence původního vodohospodářského systému středověké Ostravy.
Vítkovický jez a přírodní náhon byl zrušen v souvislosti s regulací řeky Ostravice v období po 2. světové válce.