počet návštěv

Mlýny v Moravské Ostravě

Krupný mlýn - Samuely & Wechsberg

Mahrishe Ostrauer Graupen & Griess - Dampfmuhle

Tento nejmladší ostravský mlýn na výrobu krup a krupice postavila v roce 1886 firma Samuely, Wechsberg & Co. Mlýn byl postaven mezi Valchařskou strouhou, která protékala po Banhofstrasse (dnes Nádražní) a Mlýnským náhonem, který protékal cca uprostřed mezi Sokolstrasse (dnes Sokolská ul.) a Banhofstrasse.

Byť byl mlýn postaven mezi dvěmi vodními toky na parcele 662 (dnešní vymezení mezi ulicemi Suchardova a Myslbekova). Pohon tohoto mlýna byl od prvopočátku parní. V době kdy se pánové Samuely a Wechsberg rozhodli pro vybudování mlýna na kroupy a krupici, nemohli již za stávající situace spoléhat na vodní pohon, ale museli, pokud chtěli konkurovat ostatním 7-mi ostravským mlýnům, vsadit na moderní a výkonný pohon tohoto mlýna. Parní stroj, který měl mnohonásobně větší výkon než klasická vodní kola přenášel sílu prostřednictvím transmise a kožených řemenů po celém mlýně ke všem strojům. Mlýn na kroupy a krupici s parním pohonem byl evidován pod č. 795.

V přízemí objektu se nalézaly: úplně vlevo od Nádražní ulice - Správní budova, levé křídlo "Mlejna" - zásobníky, střední křídlo - čištění, pravé křídlo - vlastní mlýn. Parní stroj byl umístěn úplně v pravo (dnes kuchyně, a kotelna vedle parního stroje. Dle schematické dokumentace se pravděpodobně jednalo o jednoválcový parní stroj. Pohon všech strojů ve mlýně byl přenášen transmisí, která procházela přes všechny křídla budovy.)

První patro kopírovalo přízemí. na tomto patře byly základní stroje na výrobu krup a krupice - krupníky (holendry), ale pravděpodobněji již modernejěí loupačky případně i vácovací stolice na výrobu krupice a mouky.

Vedle hlavního traktu mlýna, v přízemní budově byl umístěn parní stroj a vedle něj byla kotelna s komínem. Zbytky komína byly zbourány v roce 1996 až 1997 při stavebních ůpravách objektu.
Protože kotelna byla určena pro spalování černého uhlí, bylo nutno uhlí dovážet z nákladního nádraží na povozech taženýmy koňmi. Koni byli ustájeni ve dvoře. V pracovním řádu je také stať, která se týká povinosti vozků. Nádražní třída respektive Banhofstrasse byla v té době ještě prašnou silnicí v které vedla Valchařská strouha. Nad kotelnou a strojovnou bylo v následujících letech postaveno ještě jedno patro.

V roce 1893 odstoupil z firmy Wilhelm Samuely a majitelem mlýna se stala společnost Wechsberg & Co., kterou zastupovali Albert a Josef Wechsbergovi. Ještě před svou smrtí Albert Wechsberg převedl podíly na majetku ve firmě na všechny své děti. Do první světové války firmu zastupovali Alfred, Josef a Siegfried Wechsbergovi.

Protože Alfréd Wechsberg prodělal velikou část rodinného majetku bankovního domu neuváženým nákupem válečných cenných papírů, které po pádu Habsburské monarchie neměly žádnou cenu, došlo také na prodej parního mlýnu v zájmu sanace bankovního domu.

V roce 1917 dle dokumentace Franze Smolky přestavuje areál nový vlastník - Vídeňstá továrna na výrobu likérů a vín. Hlavní objekt a správní budova včetně křídla se strojovnou a kotelnou zůstavají zachovány. V hlavní budově je ve sředu vybudováno centrální schodiště a výtah. Likérka působí v areálu do 40-tých let 19. století. V období II. světové války se zde vystřídá několik majitelů a nájemců. Po válce se snaží oreál oživit Jan Karlíček se vým záměrem výroby a velkoobchodu likérů. Nová doba však zastavila jeho snahu a majetek je převeden pod státní správu Technomatu. V roce 1995 nabývá část areálu od restituentů současný vlastník - Moravská hypoteční agentura, spol. s r.o.

Současný pohled na hlavní trakt objektu Mlejn, v kterém se nalézají v přízemí restaurace, v prvním patře ateliéry, prodejna hudebnin, administrativní prostory a v půdních prostorách Galerie Mlejn a Muzeum Mlejn.