Malá exkurze do mlynářství v Ostravě

Pohled na Moravskou od Neumannovy jámy ze Slezské Ostravy,akvarel, J.Alt 1855

Na Mlýnském potoku a Valchařské strouze stávalo v Moravské Ostravě a Přívoze 8 mlýnů. Z toho v Moravské Ostravě bylo 5 mlýnů
Horní mlýn stával na vítkovickém předměstí, než ho na sklonku 19.století koupil Salomon Rotschild, takže zanikl při stavbě koksovny Karolina.
Bližní mlýn Posledním majitelem byl Josef Brauner. V roce 1898 mlýn vyhořel. Stával zhruba v místech dnešního hotelu Imperial.
Valchovní mlýn byl na dnešní Mlýnské ulici (v místě kde stojí budova Telecomu). Valchovní mlýn, který je v městských knihách zmiňován už v roce 1547 a byl třetí nejstarší ve městě, vydržel vůbec nejdéle, jeho zbytky byly zbourány teprve v roce 1912. Stejně jako Horní mlýn, který je zmiňován v městských zápisech už v roce 1396, vlastnil po mnoho generací i Valchovní mlýn rod Švarců. V majetku tohoto rodu bylo i několik měšťanských domů. S Valchovním mlýnem byla spojena i právovarečná výsada (jeho majitel směl vařit pivo). Švarcové údajně vařili jedno z nejlepších piv v širokém okolí. Byli to zřejmě schopní a všestranní lidé, jeden z rodiny  Švarců nejen mlel obilí a vařil pivo, ale byl také pozoruhodně zručným zlatníkem, navíc snad i vyučeným, protože měl složit tovaryšské zkoušky "na pečeť a prsten" ve Vratislavi. Po rodu Švarců byl Valchovní mlýn v držení neméně slavného mlynářského rodu Qasigrochů.
Polní mlýn byl nejmenším ostravským mlýnem na Valchařské strouze. V roce 1847 se z něj stala továrna na výrobu cukru ze třtiny. V sousedství se nacházela šachta Jindřich. Když vyhořel, stala se ze zbytků cukrovaru továrna na parafin a petrolej. Později se zde vyráběla lepenka - firma W. Reimann.
Parní mlýn Samuely, Wechsberg & Co. je posledním ostravským mlýnem a byl postaven v roce 1886. Mlýn vyráběl kroupy a krupici. Pracoval až do první světové války pak objekt zakoupila Vídeňská likérka. Budova zůstala bez zásadních změn do dnešní doby.
V Přívoze stály 3 mlýny.
Horní mlýn byl největší z přívozských mlýnů. Josef Neuser byl poslední mlynář na Horním mlýně a prodal tento mlýn včetně zemědělských usedlostí opavské firmě Tlach a Keil-válcovna zinku v roce 1853.
Faldynovský mlýn Tento nejmenší z mlýnů v Přívoze stával na Valchařské strouze pod Nakvarovským rybníkem v místech, kde se Vlachařská strouha slévala s Mlýnským potokem. Zánik mlýna je datován kolem roku 1926.
Dolní mlýn (Hechtrův) od roku 1916 je majitelem firma Ostravské mlýny, která rovněž vlastní mlýn v Třebovicích. V roce 1923 se mlýn prodává Marku Shoeferovi, obchodníku ze starým železem, jako bývalý mlýn.

Nutno zmínit ještě jeden mlýn a to malý mlýn o jednom složení (rok 1577) u valchy ostravských soukeníků, který stál v místě bývalých jatek (dnes Bauhaus) na Valchařské strouze. Později snad jen valcha. Zdroj: Cimalová, Hep-Z dějin vodního hospodářství města Ostravy / 1977.

Od roku 1880 až do konce Habsburské monarchie v roce 1918 se Ostrava stala nejvýznamnější průmyslovou oblastí Rakouska-Uherska. Hospodářský potenciál aglomerace, hustota osídlení a další aspekty způsobily, že se město stalo významným ekonomickým a politickým faktorem v českých zemích i celé říši.
A tato skutečnost byla příčinou změny rázu města Ostravy, kdy se ze zemědělského města stalo město industriální. Mlýny přešly na parní pohony a posléze na pohon prostřednictvím vodních turbin a postupně s ústupem od zemědělství zanikaly.
Mlýnský náhon, potok i Valchařská strouha se staly v důsledku zvyšujícího se počtu obyvatel děsivě zapáchajícími stokami. Byla zrušeny až v letech 1934 a 1936. Poslední otevřené úsedky vedly poblíž dnešního hotelu Imperial, a pak ještě na ulicích Zahradní, Mlýnská a Milíčova. Náhon i potok jsou skryty v zemi, nejsou součástí kanalizace, pouze sbírají dešťovou vodu z ulic.
A jak to v Ostravě vlastně fungovalo.

Veřejnou dopravu zajišťovaly ve druhé polovině 19. století převážně drožky, až v roce 1894 byla postavena dráha pro parní tramvaj na trase Přívoz - Moravská Ostrava - Vítkovice a o pět let později  na trase Moravská Ostrava - Čertova Lhotka. Od 1. května roku 1900 byl zaveden elektrický pohon a trať byla v roce 1905 prodloužena nyní již z Mariánských Hor do Svinova a o dva roky později z  Mariánských Hor do Vítkovic. Připomenout je rovněž potřeba elektrifikaci Ostravy. První elektrárna byla od roku 1895 v Polské Ostravě, v roce 1897 byla uvedena do provozu elektrárna v Moravské Ostravě, která dodávala do sítě ve městě a obcím podél Severní dráhy Ferdinandovy od Svinova do  Bohumína. Definitivní zásobování každého domu v Ostravě pitnou vodou z jedné vodárny bylo vyřešeno kolem roku 1908.

Vítkovice v pozadí vlevo Moravská Ostrava, napravo od ní Slezská Ostrava, litografie E.W.Knippel, 1847-1857

Obrovská koncentrace výroby v Moravské Ostravě i okolních obcích způsobila ohromný nárůst  obyvatelstva a zejména jeho hustotu na poměrně malé ploše. V samotné Moravské Ostravě žilo v   roce 1880 13 448 obyvatel, v roce 1900 to již bylo 30 116 a v roce 1910 dokonce 36 754 obyvatel  a město se stalo největší obcí celé té průmyslové oblasti a vlastně centrem, kolem něhož se se vytvořil kompaktní shluk dalších průmyslových obcí. a tak se postupně vytvářela ostravská městská aglomerace,  kterou představovaly obce Moravská Ostrava, Přívoz, Vítkovice, Mariánské hory, Zábřeh nad Odrou,  Hrabůvka, Svinov, Polská Ostrava, Radvanice, Hrušov, Michálkovice, Kunčice, Muglinov a  Heřmanice.V takto vytvořeném celku žilo v roce 1880 41 439 obyvatel, v roce 1900 však již 125 339 a v roce 1910 to bylo 161 735 obyvatel.

Vítkovice, Anselmova huť, litografie E.W.Knippel, 1847-1857

Podoba Ostravy a její nezaměnitelná atmosféra v posledních letech monarchie a za první republiky, tedy v době kdy se Ostrava z provinčního maloměsta den ze dne proměňovala v přední průmyslové centrum, zůstává již jen dokumentech, které jsou založeny v archivech a snad ještě v některých vzpomínkách pamětníků. Pojďte a nahlédněte s námi do historie.....................